Re: Manželova reakce na mimoděložní těhotenství

Terinko, díky, já Tobě také. Neboj se, oba zvládnete ten nejhorší začátek každý po svém a pak se k sobě začnete zase přibližovat. Těžko říci kdy, ale pokud mezi sebe nepostavíte zeď naprostého nepochopení odlišnosti prožívání toho druhého, tak to bude určitě brzy. My se s manželem začali více navzájem vnímat asi po týdnu, ale třeba vyslovení jména dcery před sebou navzájem nám trvalo spíš měsíc.. a spolu jsme dokázali plakat až taky tak tou dobou... ale je to hrozně individuální. Každý jste totiž prožil něco stejného, ale zároveň něco jiného. Ty ztrátu očekávaného, milovaného dítěte a zároveň tělesnou bolest, operaci. Tvůj muž prožil také ztrátu dítěte, ale také prožil hrozný strach ze ztráty Tebe. A musí se teď prostě vyrovnat s něčím trochu jiným, takže jeho prožívání je jiné i z tohoto důvodu, nejen pro odlišnost povahy.