Re: Sekce v epi anestezii

Mám za sebou čtyři sekce, a každou jsem prožívala jinak. Nejhorší byla druhá a třetí - dusila jsem se, bylo to nepříjemné, skoro až bolestivé. Naopak tu poslední před týdnem bych si klidně zopákla. Byla ve spinálu. Nejhorší na tom bylo napichování zad na vícekrát, to opravdu bolelo. Ale potom to byla paráda. V jednu chvíli se mi udělalo mdlo, tak mi anesteziolog podržel nad obličejem úžasný voňavý kyslík, stačila chvilka a bylo mi fajn.

Jen to tentokrát trvalo hrozně dlouho, mimi bylo venku raz dva, ale zbytek operace trval přes hodinu, i manžel už z toho byl nervozní, co se děje. No, byla tam jistá komplikace, muselo se toho neočekávaně šít víc než obvykle...slyšela jsem, jak primář při odchodu ze sálu řekl druhé doktroce "ať máme příště víc štěstí" (čekala je hned druhá plánovaná sekce).

Spíš jsem přemýšlela nad úlohou anesteziloga, a došla jsem k závěru, že u operací při vedémí pacienta má za úkol kromě své práce i odvádět pozornost od dění. Často si stoupal a koukal, co se děje, a někdy si pak ke mě hned přisednul a na něco se mě ptal, na rodinu, na děti a tak rúzně. Do té doby jsem špicovala uši, co si operatéři povídaj - a byly to běžné pokyny instrumentářce apod., ale ve chvíli, kdy jsem odpovídala anesteziologovi, mohli si tam říkat cokoli a neslyšela bych to. Takže bych to tipla, když si potřebují říct něco důležitého, co nestačí jen ukázat si očima, nastupuje anesteziolog. Ale možná už mám paranoiu