Re: nemiluji sveho muze

Taky jsem došla v jedné fázi manželství k přesvědčení, že už manžela nemiluju, že bez něj a s někým jiným by mi bylo lépe. Taky jsem se cítila nemilovaná, bez opory a podpory, bez citového zázemí... Měli jsme sice jen jedno dítě, ale i tak to pro mě znamenalo takovou překážku odejít (protože táta byl výborný, a navíc jsem neměla kam), že jsem se rozhodla udělat všechno proto, abychom to zvládli. Začala jsem si víc všímat jeho kladů, svých nevhodných reakcí a předpokladů, snažila jsem se ho pochopit, přestala jsem si brát všechno osobně... Postupně se i jeho chování začalo měnit k lepšímu a dnes je nám spolu lépe než kdy předtím (i když samozřejmě milovník z telenovely to není... ).

Také nerozumím tomu, že tvůj manžel sex vyžaduje, ale musíš začít ty, jinak nic není... (u nás byla ta druhá polovina)

Jinak kromě toho, že tvůj muž chce páté dítě, to ostatní - o čem jsi napsala - je tvé vnímání, které může být opodstatněné (možná tě opravdu záměrně ponižuje a nemiluje), ale taky by mohlo být jen následkem dlouhodobého nedorozumění.

Zázračná změna určitě nepřijde, musíš něco udělat ty. Hlavně si asi vyjasnit, jestli kdyby se manžel začal jinak chovat, mohla bys ho mít ráda, nebo už bys ho nechtěla ani kdyby se začal chovat podle tvého přání.

Pokud jde o dítě (a nejen o ně), můžeš přece vymezit své hranice?

Moc ti přeju, aby ses už brzy mohla cítit lépe