Re: Dítě vidí ducha

Ono je to vlastně jedno, jestli tam babiččin duch je nebo není. Pro to dítě tam něco je a z toho je třeba vycházet. Racionální vysvětlování na špunta uprostřed noci nezabere, chce to ochranu - plyšáka, lapač snů, cokoliv (exmanžel takhle dceru naučil, že na zahánění strašidel jsou nejlepší červené kolíčky na prádlo, protože strašidlo se kolíčků bojí, aby se nepřiskpříplo, a taky se bojí červené barvy, takže červený kolíček na prádlo - dvojitá ochrana! - zabral dokonale (a navíc jsem jich v koupelně měla hromádku, když kolíček někam zapadl, prostě se podal další )

Taková ochrana může fungovat, pokud dítě vidí ducha, kterého se bojí.
Pokud je to pro dítě duch přátelský, je nejjednodušší (a neškodné) mu ho prostě odkývat, IMHO.

Jestli si ty myslíš, že to může být babička, zkus se s babičkou vyrovnat sama, ať už tím, že se na ni soustředíš a při svíčce jí řekneš všechno, co bys jí třeba chtěla/měla říct, poděkuješ, rozloučíš se - nebo v modlitbě. Ono vlastně nezáleží tak úplně na tom, jestli je to opravdu babička nebo "jenom" tvůj pocit, že ses s ní nerozloučila - prostě se rozluč, jak umíš.

Nad ostřejšími metodami skutečného vyhánění duchů bych se zamýšlela leda v případě, že bys ducha považovala za agresivního, který dítě děsí / chce mu ublížit. Což asi babička opravdu nebude...