Re: Jak nebyt doma za sluzku?

Stoprocentně souhlasím s tímto příspěvkem! Jsem s manželem 11 let, dokud jsme oba pracovali, bylo to celkem ok, společné nákupy, na úklidu se podílel. A co si budeme povídat, když je vám 25 a jste buď v práci, na tahu nebo na čundru, tak se z tři týdny neumytého WC taky nestřílí, že.. Od té doby, co jsem na MD (děti čerstvých 3 a 20m), tak se strašně změnil.
Taky jsem to zkoušela "nedělat", žádný efekt, jen dusno, moje klidné a asertivní chování bylo v tom binci jak pěst na oko. A např. 14 dní mnou kupené špinavé prádlo na hromadu manžel jednoho sobotního rána sebral a narval do koše s prádlem tak, že urval víko a byl spokojený - prádlo je v koši, tak si manželko poraď.
A je to pořád do kola a horší se to. Teď to graduje, po pár přechozených virózách (kdo by se staral o děti, že?) mám zápal plic. První vážná nemoc za ty léta. Opravdu jsem dobré 4 dny nemohla NIC, teď je mi trochu líp a z toho stavu bytu je mi do pláče. Manžela jsem poprosila o pár věcí (vyčistit kočičí WC, vysát - hodně se mi zhoršilo astma, převléknout pokakanou postel a poklidit prádlo, ať se nesmíchá čisté se špinavým a ať do něj nenačůrá kočka), klidně, zoufale, jakkoliv - zbytečné. Práce počká, ano, NA MĚ! Ani se mi tomu bordelu tady nechce věřit, ach jo... To mu nevadí? No, v pátek jede do Alp, tak místo rekonvalescence nastoupím a dva dny se nezastavím, paráda... Kéž by se vrátil můj původní empatický, hodný, vtipný a ochotný muž!!!