Re: Ne, ale šetřím

Tak touha, aby něco "smrdělo po mase", je odvěká, tím, že maso dráždí pátou chut - umami, nám jídla bez masa prostě nepřipadají chuťově komplexní a plná. Ale právě proto naši předkové přišli na spousty fikaných šidítek umami chuti:)

Hlavně jsou to třeba houby, libeček, sardelky (ty se tu v 19.stol používaly opravdu hodně) ve východních zemích zas vymysleli šidítko v podobě sojové či rybí omáčky...

A úplně stejně se dá "masovatět" i chuť dnešních jídel. Houbami, libečkem, česnekem, sardelkou, lilkem...

A pak ještě předci měli jeden trik - když masité složky bylo opravdu hodně málo (a že většinou bylo), tak ji pěkně ohřáli, oškvařili, čímž se chuť a vůně zvýrazní, a touto věcí pokrm pouze na vrchu polili, posypali a zakamuflovali:)

Dodnes se tohle hodně používá třeba ve francouzské či italské kuchyni - na zeleninovou polévku bez masa se dá lžíce rozšvařené pancetty či opečená merguezka... a hned to pořádně "smrdí po mase" i s minimálním skutečným obsahem masa.

V Čechách je klasickou cestou pokapání pokrmu rozehřátým sádlem, pokud možno se škvarky - opět silná masitá vůně a silná masitá chuť v prvním soustu, které člověk chuťově vnímá nejvíce. Také "šidítko".

A určitě je škvarkové sádlo daleko kvalitnější potravinou než opečený točeňák (který navíc krom toho sádla obsahuje mouku, barvičku a sůl). Zkus manžela naučit třeba na něco takového:) Můj muž je také šíleně masožravý. Ale přišla jsem třeba na to, že když koupím pancettu nebo tyrolský špek, nechám si to nakrájet (krájí to na plátečky jak papír, obvykle kupuju 10 plátků a ty váží celkem asi 50g) a rozškvařím dva plátky pancetty a položím mu to na zeleninové jídlo, tak ta omamná vůně a chuť (sní ji vždy dřív než jídlo:) mu prostě na masité uspokojení stačí. Pak už zvládne i to bezmasé pod tím. Kupuju pancettu nebo tyrolský špek schválně, protože jsou sice o něco dražší než zdejší "anglická", ale jsou mnohem intenzivnější chuťově i čichově, takže jich stačí mnohem míň. (A navíc jsou jen solené, bylinkami ochucené, sušené a lehce zauzené)