Re: Konec poledního spaní

Jako by jsi mi mluvila z duše. Dcerka je 06/2009, do podzimu spala v kočárku odpoledne - i to byl děs, než se to naučila. No a potom přišla zima a strašný boje. V postýlce prostě neusnula ani za boha, zkoušela jsem tam být s ní, přicházet, odcházet No hrůza. Nakonec jsem na ní vyzrála tím, že má prostě pravidelně pořá stejný rituál po obědě - umýt ruce, vyčistit zuby, převléct, posadit na nočník i když tam nic neudělá a hají. Jdeme do velké postele, přikryju jí dekou, ona chvilku zlobí, ale ví že nesmi s postele dolů, poněvadž jdeme odpočívat. Zpívám jí písničky, když chce začít zdrhat tak jí normálně podržím v posteli, aby nezdrhla. Zhruba minutu řve jak dábel a žmoulá si oči, ale pak se uklidní. Někdy je klidná a tohle divadlo není každý den:) Ležíme vedle sebe, já mám zavřený oči, že jako spím a ona za chvilku zabere taky. Snaží se komunikovat, ptát se na všechno možný, ale nereagju a když už tak jenom šeptem..:))