Re: Soudní vyrovnání SJM

Avokádo
Čeká mě co tebe, v bleděmodrém a dopředu z toho mám hrůzu. Jsem ale rozhodnutá bojovat o to, co mi patří - každý, o kom vím, kdo v zájmu rychlého vyrovnání a klidu, nebo prostě jen ze slušnosti ustoupil a nevybojoval si, co mu patří - nakonec litoval. Ono nakonec by nikdo neocenil velkorysost - naopak by byl dotyčný ustupující za pitomce. Já to tak aspoň vnímám.
Zatím se bouřím nad nespravedlností světa a snažím se uklidnit, ale vůbec to není jednoduché. Tu nespravedlnost spatřuji v tom, že se člověk celý život honil pro rodinu, vydělával - všechno do nich cpal bez ohledu na své zdraví a teď se dozvím, že jsem spadla z višně, jestliže požaduji polovinu ze společného - protože zásluhy druhé strany byly přeci evidentně větší... (je je něco na mou povahu). Takže já to vyrovnání majetku vidím také jako vyjádření spravedlnosti - podíleli jste se oba, patří vám každému polovina, nikoli - tys ženská, tak jsi se plácala s dětičkama na písku a tudíž rekreovala, zatímco on byl v kanceláři a "dělal ty peníze"... (hodně zjednodušený pohled) - takže ano, něco ti patří, nepopíráme, ale kdes vzala polovinu? Kde ses zasloužila na té polovině? Přistaň na zemi a couvej tam, kde je tvé místo - jsi jen ženská, co bys chtěla...... to je paráda, že? tak, tyhle "pocity" teď ze všeho mám já a již kvůli nim nemíním ustupovat hned v prvním kole - mám pocit, že už se mi naubližovali dost ... (myslím má bývalá rodina..)
Možná to může pro někoho vypadat jako "hamižnost" - na to mám jediné, já ve skutečnosti ten majetek ani v téhle výši nepotřebuji, stejně by zbyl dětem - ale proč ho jednou má se slávou dětem zanechat otec, když je to pro ně i ode mě?