Re: ocení váš manžel vaši práci

Dokud jsme neměli děti, tak jsme pracovali doma oba tak nějak napůl. Po prvním dítěti jsem většinu domácnosti převzala já, ale manžel se dceři docela věnoval. Ale třeba koupání se vyhýbal. A začaly takové drobnosti: To je takový problém umýt nádobí hned po večeři, než to zaschne? - zatímco já jsem po večeři koupala a uspávala dítě. Co jsi doma celý den dělala? - se zamračeným pohledem na nepořádek, a ten celý den bylo třeba ve dvě odpoledne.
Po druhém dítěti se manžel přestěhoval do obýváku a spal tam rok, než se vrátil do ložnice. Prý ho syn budí. Syn byl děsně ubrečené mimino, takže se o něj manžel odmítal starat, pokud neměl dobrou náladu. O nepořádku poslouchám denně. Když děti manžela neposlouchají, můžu za to já.
Postupně se k tomu přidaly výčitky, že nic nevydělám a on mě musí živit. Rodičák mi už skončil, ale během něj i mateřské jsem celou dobu podnikala, takže jsem pár tisíc domů také přinesla. Do toho přišla krize a podnikání se mi vůbec nerozjíždí. Minulý rok jsem vzala práci v neziskovce, málo placenou, ale mohla jsem jí dělat z domova. To manželovi vadilo nejvíc, prý se pořád flákám u počítače, takže už to nedělám. Teď, místo abych se věnovala pořádně podnikání, když bych na to mohla mít konečně víc času, tak se musím starat komplet o domácnost a ještě si hledat nějakou jinou práci, protože jinak ve mně manžel stále vidí příživníka. Už mi nevěnuje jediný úsměv, je pořád naštvaný, prý mu ve všem bráním.
Já pořád váhám, jestli čekat, že ještě prozře a začne se chovat jako dřív, nebo už radši na nic čekat nemám a radši se rozvést.