Jak moc se dokážete obětovat pro své děti?

Mám pro Vás, holky, (tedy i kluci, pokud se tu nějací vyskytnou) takovou filozofickou otázku:

Jak moc se dokážete obětovat pro své děti?

Moje žena, když mě vyháněla z baráku, mi řekla: Nebudu se obětovat pro děti. (jako život se mnou byla pro ni strašná oběť, kterou nebyla ochotna přijmout ani kvůli dětem. Ale asi bych to měl upřesnit pro ty, které neznáte náš příběh - spíš ta oběť spočívala v tom, být se mnou, když srdíčko už tluče pro jiného...)

No dobře. Já se nejdřív snažil začít "nový život". Odstěhoval jsem se do Prahy, nový byt, spousta práce, peněz jak želez. Jenže mi ty děti chyběly. Takže jsem jezdil tam a zpátky jako blázen, a včil čekám, jak to dopadne, bo jsem dostal cca před rokem obsílku k podání vysvětlení na asi 10 přestupků z překročení rychlosti. Jako držel jsem ten pedál až na zemi co to šlo, abych to všechno stihnul...

Pak přišly prázdniny, a ty jsme měly rozdělené 50:50. Užili jsme si to s dětmi parádně. Střileli jsme z luku, stavěli modely letadel, blbnuli u vody, prolezli nějaký ten hrada a zámek... a v tu ránu mi bylo jasné, že žádný "nový život" neexistuje. Můj život jsou ty tři moje děti. Nic jiného není důležité.

Takže z Prahy zpátku do Valmezu. Nastěhoval jsem se k mámě, a že teda budeme nějak válčit spolu. Pak jsou potkal fajn ženskou. Moc hezkou. Inteligentní. Motorkářku. Co víc si člověk může přát. Jenže měla své nároky, a já se jí nedivím. Tak jsem zas lítal jak hadr na holi: děti, práce, ženská... no za dva měsíce jsem byl zralý na bypass... tak to té ženě píšu, že to moc nedávám, ona mi samozřejmě dává na vybranou... a já neváhám...

Tak jsem zase sám, kupuju si kytaru proti trudomyslnosti, a najednou - ruka Prozřetelnosti: Prodává se dům přímo naproti, kde jsem bydlel. Tedy naproti mých dětí! Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Prostě celá naše rodina dala dohromady finance - a domeček je můj.

Jenže děti se teď se mnou nechtěji bavit - protože maminka chce ten jejich domeček prodat a nastěhovat se jinam. Prý kvůli mně. Že bydlím tak blízko.

Takže ta otázka: Já jsem si vyzkoušel, že se kvůli dětem obětuju úplně snadno a jednoduše, ani o tom nemusím přemýšlet. Je to jasná volba. Jak jde o děti, nechávám všeho, nic jiného mě nezajímá. Zadlužím se, koupím dům, a bude mi na nic - protože ona se kvůli dětem obětovat nebude. Dokonce i bydlet ve stejné ulici je pro ni příliš velká oběť...

...musím to trošku zkorigovat - nezlobím se na ni, i když to tak může znít. Já to jenom nechápu. Ublížíte někomu, a místo výčitek cítíte ještě větší nenávist. A děti jdou stranou. Pro ty se nebudete obětovat. I když už vás to vůbec nic nestojí - jenom akceptovat, že halt ty děti uvidí tátu každý den. Že občas budou chtít zajít za ním na návštěvu... že dávají tátovi přednost před vaším milencem...

Já tomu nerozumím, děvčata... ale chci vědět, o "čem sní ženy". Třeba mi rozšíříte obzory