Re: Jak moc se dokážete obětovat pro své děti?

Repulsion,

nečetla jsem tu debatu předtím, jak ses se svou ženou rozcházel, ale z toho, co píšeš teď, to vypadá, že s rozchodem ještě není někdo z vás srovnaný - nejsem schopná poznat, jestli ona, Ty nebo oba dva.

Já s rozvodem žádné zkušenosti nemám, ale z pohledu dítěte by mi asi, když už by to muselo být, to uspořádání "máma s tátou bydlí naproti" velmi vyhovovalo.

Z pohledu dospělého si to vůbec neumím představit, zvláště kdyby se mnou mlátily vášně nebo nedořešené a nedořčené věci z toho vztahu. Jsi si Ty osobně jistý, že se ke své manželce chováš korektně (tj. už jste spolu opravdu skončili i citově - že se ji na jednu stranu nesnažíš získat zpět, na druhou stranu se jí nesnažíš pomstít)? Pokud by tomu tak bylo, asi by mi vadilo mít přímo naproti tikající časovanou bombu a muset se bát, kdy mi začne nadávat nebo se mi bude snažit vlézt do postele, prostě mi nějak zasahovat do života, ať už snahou přiblížit se nebo naopak mi ublížit.

Ale za předpokladu, že by vaše vztahy byly naprosto korektní a věděla bych, že se mi do života montovat nebudeš a nechceš, ale že máme společné děti a v podstatě by naší prioritou měly být ony, tak bych to kousala mnohem lépe.

Co nějaký psycholog nebo mediátor, zkoušeli jste? Já si myslím, že by to za pokus určitě stálo, než zase nějak složitě míchat kartama.