Vidím to z obou stran

Když nastoupila moje prvorozená do školky, tak jsme si hned první den padly do oka s maminkou která tam prvně vedla kloučka. Dnes je z té maminky moje nejlepší kamarádka. S klukem byly od začátku problémy - má hromádku diagnóz, v reálu to vypadá tak že chvíli neposedí, neudrží pozornost, vyrušuje, při obědě brnká prsty o cizí talíře a sklínky, strká svoje zvědavý ručičky všude, do všeho leze, zákazy ignoruje, pokyny nevnímá, při hromadném cvičení dětí všechny podle pokynů cvičí jen on věčně máchá rukama (čímž strká do ostatních), klátí se, padá... totéž při vycházkách, strhává na zem do bláta dítě jdoucí s ním za ruku... no prostě děti otravuje a učitelkám ničí nervy. Učitelky už ho nesnáší, nakonec ho maminka přeřadila na jinou školku.
Moje klidný, trpělivý vzorný holčičky maj kloučka moc rády, rády k nim jezdí na návštěvy. Kluk je divokej a "strkavej", ale povahu má v základě hezkou, je to povahou "dobrej člověk", nedělá zákeřnosti, je spravedlivej, ač má temperament úplně opačnej tak spolu naše děti v pohodě vycházej. Kamarádku nesmírně obdivuju, ona se synkovi věnuje 10x tolik co já svým neproblémovým dcerkám a přesto má výsledky žalostné, kluk na první pohled působí nevychovaně až zanedbaně, klackovitě.
Učitelky ze školky měly kloučka brzy plný zuby, dodržovat pokyny od psycholožky a věnovat se mu nadstandartně fakt neprovozovaly... a přesto je nepovažuju za zatrpklý a neprofesionální bůů, protože dětí měly ve třídě tuším 28 a v tom počtu ukočírovat i děti neproblémové, když část dne byla na třídu jedna učitelka, jen přes oběd chvíli byly spolu, dělat s dětmi výrobky, cvičit, tvořit, něco děti naučit a ještě dohlídat aby se dětičky navzájem nepřerazily, to je při takovém počtu dětí úctyhodný výkon i bez hyperaktivních rarášků.