Re: Jak si říct o peníze?

Pavli,

dost se divím, jak se tady do tebe některé holky pustily. Je úplně irelevantní, jestli někdo jiný dává kamarádkám věci zdarma, a už vůbec nechápu Pawllu, Hroudu a Boží, jak Ti nadávají, že jsi hrabivá. A už naprosto za hranicí mého chápání je poukazování na špatné platy družinářek - to si, holky, děláte srandu? Pavla přeci nemá žádnou povinnost ty věci rozdávat, je to jen její dobrá vůle.

Zkrátka v tomhle jsou dvě skupiny lidí - jedni prodávají a druzí nechávají kolovat. Mně víc vyhovuje druhý systém, ale určitě si nemyslím, že na tom prvním je něco špatného. Jen je dobré vědět, že ne každý to má tak jako my.

Zkusím to rozebrat z hlediska nezaujaté osoby.

Možné nedorozumění z Tvé strany: nerozumím tomu proč jsi jí posílala ty ostatní věci, když chtěla jen ty šaty které ještě nedostala). Dohodly jste se na tom výslovně? Protože jestli ne, tak bych se asi divila, najít v kabinetu balík šatů.

- problém bylo to předávání přes prostředníka (já vím, že to v danou chvíli asi nešlo jinak) a z toho plynoucí nedorozumění - ta kolegyně jí asi toho moc neřekla, a z toho, co jí řekla Tvoje dcera, vyplynulo, že za to nich nechceš

Možné nedorozumění z její strany: podle mě se určitě měla zeptat ještě Tebe, ať jí dcera řekla cokoli. Zvlášť když jste se bavily výslovně o ceně těch kalhot.

Oboustranně asi byl problém v tom, že Tys něco čekala, ale neřeklas to výslovně, na druhou stranu ona se měla zeptat určitě Tebe a ne dcery.

Jak bys viděla ideální výsledek této situace pro Tebe? Osobně vidím jen jako mírně trapnou situaci, kdy za ní dojdeš a řekneš: "moc se omlouvám, jak jsme si to předávaly přes prostředníky, tak došlo k nedorozumění, chtěla bych ty věci zaplatit a dohodnout se s vámi o ceně." Klidně tam přiznej svůj díl "viny", protože na tom nedorozumění máš taky svůj podíl, řekni jí, že za to kafe a čokoládu jí dáš něco zdarma.

Já jsem kdysi taky dostala od prakticky neznámé paní (znaly jsme se jen pracovně) balík oblečení po jejím dítěti, a když jsem se ptala, co za to chce, řekla, že nic, tak jsem aspoň tomu dítěti koupila dražší hračku (asi v hodnotě toho kafe a té Milky). Takže ten, kdo to řeší takto, nemusí být nutně vyžírka, třeba je jen zvyklý na jiný systém.

Zvaž, nakolik se Ti do toho chce jít (protože určitý trapas to asi bude, ale asi ne až zas tak, aby ses musela propadnout pod zem), a pokud do toho půjdeš, tak určitě tak, že je to nedorozumění, na kterém máš taky svůj podíl, nikoli "vyžírko, chtělas mě okrást".

Hodně štěstí a pak napiš, jak to dopadlo.