já mám řidičák 4roky. dělala jsem si ho,protože manžel je celé dny pryč..dal mi k Vánocům peníze na autoškolu a bylo vymalováno..
vždy jsem měla odpor k řízení,bála se...
parkovat mě učili asi třikrát před zkouškami-takže nic moc..pozadu zaparkuji dodnes jen když mám místo na dvě auta kolem

-máme velké auto a bojím se..ale tak ráda bych se to naučila se tam vtěsnat..
vždy,když jsme jeli na víkend k našim,musela jsem řídit-předem jsem měla vždy žaludek na vodě..navíc po dálnici,kde jsem nikdy nejela..max. jsem jela 70km/hod..
bydlíme v Praze,takže také nic moc..no a s dítětem jsem musela jezdit hned,protože jsem si dělala řidičák,když mu byly skoro dva,abych to stihla,než bude druhé..
člověk se musí vybičovat a překonat. řekla jsem si,že min. jednou týdně musím vyjet..
pak mě životní situace donutila řídit často,protože jsem dceru měla v inkubátoru a nedalo se to jinak-díky tomu jsem se vyjezdila a oťukala..ale dodnes mám respekt a než usednu a rozjedu se,cítím lechtání u žaludku

a parkování nemám upřímně ráda dodnes..jsou tu prostě místa,kde se parkuje fakt ztěží-a že jich je hodně..když jedeme k dr.,musím projíždět klasickou pidi uličkou narvanou auty a děsím se,že někdo proti mně vyjede..u další dr. není kde parkovat také..takže parkování mě znervozňuje dodnes

.mít malé autíčko,tak by to bylo pro mě o hodně snažší..ale bohužel,mám smůlu.
takže překonat se je jediná rada´.určitě to zvládneš
