Re: kdy jste poprvé jeli sami autem

Aha, tak třeba se též postupně posunu do fáze nesnášení spolujezdce
Naštěstí mažel mlčí, víceméně pořád, (což při soužití se mnou je celkem logický následek ) a v autě je tomu nejinak, maximálně mě naviguje s mapou, když si o to řeknu. "zprava dobrý" a pištění "pozóor!" ale dělala vždy má máti otci a to věřím, že na nervy zabrnká.

Ale zatím prostě potřebuju ten pocit, že se mnou někdo je. Jezdím většinou s manželem, v dřívějších letech s bráchou nebo otcem a ti oba jsou velmi poklidní spolujezdci nekecající do řízení. Mít jinou zkušenost, asi bych to brala jinak Právě takhle s klidným chlapem vedle sebe dokážu jezdit celkem kdekoli, dojeli jsme tak s bráchou třeba i do Holandska (pro mě osobně řidičský výkon, byť to asi většině lidí přijde komické ), ale sama bych nikdy daleko nejela, holt je to nějaká hluboká potřeba možná spíš potřeba blízkosti muže, který nikdy nepropadá hysterii