ani vyndání mandlí. Vrazili jsme do toho tisíce. Antibiotika ob měsíc a to jenom díky tomu, že jsem je po dobrání nechala měsíc doma, jinak by je baštili častějc. Když bylo staršímu 5 let, tak jsme oboum zrušili školku. S manželem jsme se u nich střídali (upravil si pracovní dobu a já na zkrácený úvazek). Za celý rok ani jednou nezamarodili. Bylo těžký odolávat tlaku okolí, že předškolák prostě školku potřebuje (co na tom že tam stjeně nechodil, že
), řeči rodičů, kterým dítě marodilo jenom první rok o tom, že je potřeba se promořit jsem se nakonec naučila zvládat bez rozčilování s následným zoufalstvím. Nakonec jsem zjistila, že ten opruz, kdy s manželem nejsme ani chvíli sami a furt někdo musí děti hlídat, je bohatě vyvážen tím, že si v klidu můžem naplánovat výlet, návštěvu, dovolenou. Nijak jsme děti společensky neomezovali, chodili do dvou kroužků, dětských koutků, návštěvy, nákupy zcela neomezeně. Ani rýmu něměli. Zjistila jsem, že ty zákeřný bacily jsou prostě fakt jenom ve školce, nikde jinde. Je to hrozný, ale je to tak. Nebo možná jsou i jinde, ale nešíří se tam tak snadno. Starší je teď ve škole a nemocnost má sice větší než ostatní, ale dokáže se z toho do týdne dostat a pak dva měsíce je zdravý, čili pro nás úspěch.
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.