Re: Těhotná anorektická sestra

Já bych se na tvém místě o sestru bála a to hodně. Sama jsem trpěla před 20 lety anorexií, kterou jsem ale několik let léčila, nakonec s úspěchem. teď jsem konečně těhotná, ale vím, že na mě annoreexie číhá na každém kroku - prostě vymazat jí úplně z hlavy nejde. Také jsem se přistihla, jak najednou počítám opět kalorie a jak se děsím, že díky těhotenství přiberu nějaké to kilo. Asi silnější to bylo právě na počátku těhotenství. A jen díky tomu, že jsem na své anorexii pracovala několik let, tak jsem s tím v průběhu těhotenství uměla pracovat a přeci jen jíst normálně a hlasy anorexie umlčet. Kdo to neprožil na vlastní kůži, tak tomu nemůže moc rozumnět, proto být na tvém místě, obrátila bych se na nějakého psychologa v okolí nebo třeba na doporučované stránky anabela, kded bych se radila, jak postupovat z tvé pozice sestry. Přemlouváním a radami totiž nic nezmůžeš, anorexie je mnohem silnější než všichni okolo včetně manžela, a to i po letech. A pokud je neléčená, tak dvojnásob. A nošením jídla taky ne. Vymluví se na to, že si to dá později, že zrovna nemá chuť. Vnucováním jídla taky můžeš dosáhnout toho, že ho sestra sice trochu sní, ale potajmu ho vyzvrací. Taky bych se klidně spojila s tím gynekologem a upozornila ho na to, že sestra trpěla anorexií. Dlouho se totiž z krevních testů nic nepozná a doktor, který s anorexií nepracuje, tak mnohdy nic nepozná. Až když chybí důležité látky a to už může být pozdě jak pro sestru, tak pro miminko. Neváhej a obrať se na odborníka, ať ti poradí, jak postupovat. Znám ze své zkušenoti ty pidiporce a výmluvy, a vím, jak umí být zrádné a nebezpečné. A taky jak je těžké se tomu bránit. Ale jde to Držím palce!