Také přidám několik scénářů dovolené

Před 17 lety jsme jeli poprvé s manželem do Chorvatska - měli jsme jet luxusním autobusem do krásného hotelu, ale bohužel po příjezdu jsme zjistili že tam není místo, tak nás dali do jiného, z oblázkové pláže vhodné i pro batolata (dceři byl rok a půl) byla pláž nevhodná i pro dospělé. Jenom přenést kočár přes ty šutry abych se dostala s dcerou k bazénu, to byl výkon. Autobus byla karosa ČSAD, protože luxusní nebyl k dispozici (bláhově jsme si původně mysleli, že nás na hranicích přesadí do jiného ).
Další dovolená - Bulharsko - i když jsem upozorňovala v CK že chceme bezbariérový hotel u pláže, měli jsme to ve smlouvě - tak hotel byl od pláže buď 89 schodů a kus pěšky, nebo 2 kilometry po silnici (měla jsem s sebou mladší dceru v kočárku - 1,5 roku a těžce tělesně postiženého bratra, který po schodech fakt nemohl). Podařilo se nám vyměnit hotel, poslední den se tam ale bratr zranil a protože jsme neměli dost peněz na jeho ošetření, tak mu roztrženou hlavu neošetřili (pojištění je nezajímalo - "no manny, no doktor"), takže do Prahy odlétal na podepsaný můj reverz, že odpovědnost beru na sebe. A to pominu, že přiletělo malé letadlo a na letišti jsme řešili, kdo poletí hned a kdo počká na další.

Gran Canaria - začalo to při rezervaci dovolené, kdy jsem čekala holčičku, tak jsme dali její budoucí jméno na smlouvu (bez toho nešla smlouva sepsat), nakonec se narodil kluk, takže jsem šla jméno změnit, dost dlouho jsem musela vysvětlovat, proč ta Veronika s námi nejede, ale jede Petr, nešlo zadat rodné číslo začínající na 00. Na místě měl jezdit několikrát denně autobus k moři - ano jezdil, ráno tam a večer zpět. All inclusive byli české bebe sušenky místo zákusků, nápoje a zmrzliny zdarma ano, ale jen jeden kus, takže já trávila neustále čas ve frontě abych nosila bratrovi a babičce která jela s námi pití a zmrzky.

Paříž - delegát neuměl francouzsky, na dotaz kde je Eiffelovka mi řekl - no někde tady snad musí být , takže jsme jí hledali sami, pletl si památky (Louvre s radnicí ...), při příjezdu do Asterix parku se zjistilo že sice jsme si zaplatili vstup už v Praze, ale někdo jej zapomněl poslat do Asterix Parku, druhý den v Disneylandu to samé ...., nakonec jsme šli do parku až v poledne a stejně jsme si museli vstup zaplatit zvovu.

Cesta do Turecka - dcera měla v letadle záchvat a potřebovala napojit na kyslík, šla jsem za letuškou a ta omylem spustila kyslíkové masky nad všemi cestujícími, takže způsobila pomalu šok polovině letadla. Při následných turbulencích a zpěvu malého syna v letadle "pááádáááá lééétadlo, šááála lááála la" se už smáli všichni jenom já měla pocit že se k němu nebudu hlásit. Budiž mu omluvou, že mu byli 3 roky .

Egypt - na letišti po příletu nám oznámili že náš hotel nebude, pojedeme do jiného a "jestli se nám to nelíbí, tak se můžeme sebrat a jet domů".

A takových perliček máme ještě několik, přesto jsem na cestování nezanevřela a cestujeme moc rádi