Re: Je správné, aby byla žena posuzována partnerem výhradně podle vztahu k dětem?

Mám taky silnější citový vztah ke svým dětem než k partnerovi, a jsem v tom poměrně konzistentní dlouhodobě, nikdy jsem to neměla jinak.
Muže mám ráda, hodně, vůči dětem si to tak neuvědomuju, tam to prostě JE, pudové, silné, navždy. Ať budou žít kdekoliv.
Nejsem si jistá, zda bych takový vztah mohla mít k muži, že i kdy odejde, bude žít dalších dvacet let s jinou, stále ho budu milovat stejně... nebo to je tak, že pány klidně můžeme střídat po roce a vždy ten současný je na prvním místě?

Ale to je fuk. JInak moje máma nás měla taky raději než tátu, a přitom mezi nimi byl dobrý vztah až do její smrti...

Mulderko a jiné, já vás plně chápu, cítívala jsem se kdysi stejně. Před dětmi paradoxně. Že jsem potřebovala muže k tomu, abych se vnímala jako žena. Mateřství mi dodalo jakési sebevědomí, že už mám muže ráda, ale naprosto je nepotřebuju k sebepotvrzení.
Uznávám, že moc rad nemůžu dávat, nejsem ideální partnerka, a možná jsem spíš podobná tvému chlapovi než tobě mě taky sere, když se chová špatně k dětem, a mé vnímání jeho jako chlapa to ovlivňuje.
Či spíš - jako člověka.

Věř si, sama za sebe. Proč by ti měl dodávat sebevědomí on? To je tvá úloha.