Re: Opožděný psychomotorický vývoj - Jak to vidíte vy?

O Westově syndromu toho moc nevím, takže můžu napsat jen o tom jak jsem to měla s dcerou (nyní 4 roky). V jejím půl roce byla taky hospitalizovaná pro podezření na EPI, naštěstí se nepotvrdilo. Kromě toho měla taky opožděný psychomotorický vývoj. Takže Ti rozumím jak Tě musí trápit když víš co by chlapeček měl podle tabulek umět a jaká je realita. Už si přesně nepamatuju jak to bylo časově, ale dcerka nepásla koníky kdy měla, připadalo mi, že je taky taková nekontaktní - že já jsem jen na nakrmení, přebalení atd. (napadla mě i dg. autismu), v roce a čtvrt neukazovala na obrázky, nějaký "paci paci" a "jak jsi veliká?" u nás taky moc nefrčelo. Cvičila jsem s ní Vojtovku a čekala co bude dál. Strašně pozdě seděla (už si ani nepamatuju přesně kdy), v roce a půl udělala tři kroky a já se trápila, bylo mi smutno, když jsem na hřišti viděla děti jejího věku jak tam lítají a ona sedí v kočárku...Po tom roce a půl začala pomalu chodit, teď chodí normálně, jen je na sebe strašně opatrná, bojí se, až teď začíná lézt na různý prolejzačky a je pořád neobratá, je to prostě takový kopyto. Pohybové aktivity - typu odrážedlo nebo tříkolka jí nic neříkají, je to pro ní nutný zlo, na tříkolce neumí pořádně šlapat. S řečí to měla tak, že začala najednou hodně dobře mluvit, teď si myslím, že mluví dobře a má hodně širokou slovní zásobu. Kreslení a různé výtvarné aktivity jí zatím taky moc neberou - já osobně si myslím, že když později zvládla hrubou motoriku, tak to asi bude pomalejší i s tou jemnou. Ale v podstatě postupně zvládá všechno - svým tempem. Omlouvám se za tenhle sáhodlouhý elaborát, ale chtěla bych Tě jen podpořit a říct Ti ať neházíš flintu do žita, prostě ne všechno je v životě podle tabulek. Zároveň si ale moc dobře pamatuju jakou nejistotu jsem tehdy zažívala já. Hlavní asi je, aby se u chlapečka minimalizovaly ty EPI záchvaty. Držím palce ať je všechno ok