Re: Jsou chlapi sobci?

Tak chlapi sobci jsou, ale nejen oni, i my ženy. To, co obětavě děláme pro ostatní, ve skutečnosti děláme také pro sebe - aby nás měli rádi, abychom neměly výčitky svědomí atd. Takže otázku sobectví bych nechala stranou.

Ale absolutně ti rozumím, že ti chybí opora, to znám, ačkoli mám manžela téměř pořád doma. Mám pocit, že to hospodářství není ten pravý důvod, proč tě opomíjí. Tihle muži (jako ten můj) prostě berou manželku jako samozřejmost, jako něco, co je pro ně z pár důvodů (děti, domácnost, status...) celkem dobré mít, ale pro svůj osobní život to nepotřebují. Takže je na nás, abychom jim daly jasně najevo, že nejsme samozřejmost, a že manželství nerovná se společné bydlení. Asi bych si konkrétně sepsala, co přesně chci změnit (s přihlédnutím k realizovatelnosti), a pak bych manžela požádala (předem, aby si mohl udělat čas) o rozhovor. Určitě bych tam měla body "děcka jsou nás obou, tedy pokud je má někdo cizí hlídat, hlídá je nám, ne mně", a nějaký způsob, jakým by si manžel mohl vyzkoušet "ten tvůj jednoduchej život" - a ty bys mezitím mohla třeba vykydat ten hnůj. Hlavní je ale asi to, abys vystoupila ze své zavedené role a překvapila ho; aby si uvědomil, že jsi osobnost, která si sama sebe váží (radím, a přitom to ještě sama pořádně neumím , ale ono to přijde ), a že jeho k životu nepotřebuješ, ale chceš. On se sám nezmění - nemá důvod, protože všechno klape tak, jak mu vyhovuje; a tebe současný stav ubíjí. Podle mě jediná možnost je jít a něco změnit, přinejmenším pohled na sebe samu.