Re: Problémy se 14ti letou dcerou

Lenko,
předně si myslím, že je třeba si uvědomit, že za vzniklou situaci nemůžete ani Vy, ani Vaše dcera. Puberta je bouřlivé období a některé povahy ji snáší skutečně velice těžce.

Dále je třeba se hluboce zamyslet nad celou Vaší rodinou, třeba si vezměte papír a tužku a zkuste si to vše sepsat. Zamyslete se nad tím, co dceři říkáte, ale také nad tím, o čem mluvíte se svým současným manželem atd.

Je důležité, aby od vás dcera neustále neslyšela, že má jen špatné kamarády, že se má kamarádit s někým slušným apod. Do výběru kamarádů se vám stejně nikdy nepodaří mluvit a naopak pokud jí je budete kritizovat, o to víc se jich bude držet. Je dobré vědět s kým se stýká, jací ti lidé jsou, jakým způsobem spolu tráví volný čas, jaké mají názory, ale je důležité tyto její kamarády NEsoudit, NEkritizovat!

Je důležité, aby jste nepomlouvala svého bývalého manžela - otce Vaší dcery. Nesmíte dceři v žádném případě říkat, že je "špatná" po svém otci, že má jeho povahu apod. Tak se může stát, že buď bude k "zavrženému" rodiči vzhlížet (protože ten je stejný jako ona a tudíž jí je vnitřně bližší) nebo naopak může propadat beznaději, že nemá smysl se snažit být lepší, když má přece vrozenou "špatnou" povahu po otci a nedá se s tím nic dělat.

Někdy si rodiče vůbec neuvědomují, jak mohou byť jen malé drobnosti způsobovat v duších puberťáka hluboké rány. O to víc, pokud je tento puberťák v jádru velký dobrák. Když píšete, že má dcera pěkný vztah ke svojí mladší sestře, myslíte si, že v tomto směru je vše v pořádku, ale nemusí... (já jsem taky vždycky milovala svoji postiženou sestru a rodičům jsem nikdy nevyčítala, že se jí celý den věnují, ale neubránila jsem se v pubertě pocitu, že na mě rodiče kvůli ní nemají čas...).
V tomto ohledu bych se přiklonila k radě, co tu už někdo psal, aby jste si na dceru vyhradila každý týden jedno odpoledne, které bude jen vás dvou. Mladší dcerku nechte tatínkovi a běžte si to spolu užít. Věřte, že to dcera ocení, jen si dejte pozor, ať se do něčeho nenutíte, ať je to co nejvíc přrozené.

Je možné trochu jí uvolnit hranice, přece jen ve 14 letech být v 18hod doma a navíc v létě je hodně přísné a pokud je to navíc po celém dni pomáhání doma, tak to může vzbuzovat pocit "beznaděje". Proč se snažit, když stejně za to nemám víc volnosti.

Važte si toho, (taky to tu už někdo psal) že je Vaše dcera komunikativní, že s Vámi o sobě mluví, že Vám řekne, co dělala, je to výborný odrazový můstek a znamení, že ještě zdaleka není nic ztraceno.

Lenko, držím Vám i Vaší dceři pěsti ať tu pubertu spolu ve zdraví přežijete!