Jak nemít ráda své rodiče?

Dobrý den, jmenuji se Adriana a je mi patnáct let. Není úplně běžné, aby holky v mém věku psaly na podobné stránky, ale nevím komu to mám říct. Jde o to, že nemám ráda své rodiče. Nestrádám hlady, nebijí mě ani nic podobného. Naopak. Rodiče mi skoro nic neodepírají. Mám plné skříně oblečení, každé léto jezdím k moři a alespoň jednou za zimu do Alp na lyže. Nedokážu jim za to ale být vděčná. Nic mě k rodičům nepoutá. Když by, co já vím, třeba odjeli na půl roku pryč, za celou dobu bych si na ně nevzpomněla. Asi chcete namítnout že si to nedokážu představit, že? Ale dokážu.
Za mámino chování se občas stydím. Je o sobě přesvědčená že je perfektní matka. Vychovala mě dobře, to ano. Zdravím, jsem slušná, studuji gymnázium. Asi přišlo to období "Jak mohou mít tak hrozní rodiče tak úžasné dítě". Nemyslím si. Trvá to už nějak moc dlouho, asi 3 roky.
A proto se ptám. Je to normální? Nemít ráda rodiče, kteří pro mě dělají první poslední?

Prosím, pokud máte nějaké námitky ohledně mého věku, že jsem ještě "žába", nevím nic o životě apod., nechte si je pro sebe. Děkuji.