Re: Nemohu s Tebou dál být, ev. nehodíme se k sobě, protože "jsi moc hodný?"

Může to být jak u mé kamarádky kdysi dávno. Všechny jsme se vdaly, ona měla pocit, že musí také a tak si vzala velmi hodného, ale tzv. ňoumu. Neměl tu "šťávu". Byl pěkný, milý, pracovitý, udělal co jí na očích viděl. Vydržela to asi 7 let, pak přišel někdo, kdo zahrál na tu správnou strunu. Totálně se zamilovala a rozvedli se. Děti naštěstí neměli. Možná podvědomě cítila, že to není ono, nevím. S tím dalším měla děti 2, fungovalo to a byla to "Itálie". Byla moc spokojená, protože byla typ co to asi potřeboval. Nejdříve se zhádali a pak báječně dle ní usmiřovali. Nedala na to dopustit. Ale jak stárla, tak už by ho ráda vyměnila za ten klidný a hodný typ. Okolo 50 let už jí to šlo všechno na nervy a vzpomínala s láskou na toho "ňoumu". Tak to může fungovat i takhle. Ten hodný se oženil a našel k sobě klidnou a pohodovou ženskou, která si ho nemohla vynachválit. Měli spolu 1 dítě a jsou spolu do teď. Je fakt, že ho ocenila, protože měla před ním cholerického cvoka, který jí dělal právě tu "Itálii",měla s ním 1 dítě a byla ráda, že se ho zbavila.Děti ten hodný bral, že jsou obě jeho a měly pohodové dětství.