Re: A je to - rozvod

Cimbur
Myslím že takový byl vždy. Víš to co jsem v začátcích vnímala jako přednost časem začalo vadit. Obdivovala jsem ho za to jak byl do všeho žhavý na co sáhnul to mu šlo. Dostudoval při zaměstnání. skákal padákem,potápěl se no bylo toho hodně. Časem si ale začneš všímat, že to vše může dělat proto, že ty mu to umožnuješ - má doma dokonalý servis o děti je postaráno v posteli je taky někdo když on potřebuje rozptýlit. Za to všechno neslyšíš jedinou pochvalu, slovíčko prosím a děkuji je neznámé. Když něco není tak jak chce on přestane tě oslovovat jménem /jsi ONA/. Když se pokusíš o rozmluvu tak tě utluče argumenty a pak už to neřeší.A pak už je to jenom horší a horší. Nic neděláš dobře, jsi neschopná a když se chceš trhnout tak se ti vysměje že bez něho nejsi schopná přežít. A postupně tomu začneš věřit a když se ostatní diví co všechno jsi schopná zvládnout a nechat si líbit tak ho ještě omlouváš. Jak už jsem psala , musela jsem dostat tu poslední facku od života v podobě nemoci abych něco začala řešit.A nepřej si číst co všechno mi napsal, byla jsem naprostý ničema , který se na něm přiživoval. No kdyby to nebylo k pláči tak je to docela vtipné. Jsem ráda že je to za mnou.