Re: A je to - rozvod

Cimbur, promiň, ale tohle jsem dělala taky - pořád věřila a doufala.. dnes se považuji za totálního pitomce a vidím, jak jsem si tím hlavně sama sobě ublížila.

Prostě nedají se změnit - bude to stále horší, nakonec se buď s tím smíříš a popřeš sama sebe - tedy přijdeš totálně o svůj život a bude z tebe něco jako robot, co mu je vše jedno, nebo se zblázníš, nebo spácháš sebevraždu - nebo jednoduše utečeš (od takového člověka se totiž ani nedá normálně, civilizovaně odejít - budeš muset "utéct"). Má tchýně se s tím nakonec smířila - co já vím, roky chtěla utéct a neutekla.. dnes je z ní otrok, co neumí mluvit v jednotném čísle (ona nezná "já" - pouze "my".. i když je sama.. přišla sama o sebe, ani si to ale naštěstí neuvědomuje, v 81 letech to je už pro ni přirozená situace) - mimochodem, dívat se na tohle byl pro mě přímo děs.. protože já si tu nenormálnost uvědomovala..

Tak si vyber.