Re: Ukradené "tátovství"
Dělat se asi nedá v tuhle chvíli fakt nic, nezbývá, než doufat, že to dítě - děti časem pochopí a udělají si vlastní obrázek... běhat s tímhle na sociálku určitě nemá smysl, tam řeší závažnější problémy, pochybuju, že by řešili, jestli má dítě otčímovi říkat Pepo nebo táto...
Když ale tak pročítám názory a vidím, kolika holkám to přijde normální, že dítě říká "táto" jak otci, tak otčímovi, tak se jen ptám, jak je to možné, když tu potom naopak čtu, jak je nutné zachovávat a podporovat styk s otcem, pokud je to jen trochu možné - a to z jediného důvodu -
otec je jen jeden. Z toho pro mne jasně vyplývá to, co já sama cítím - jedinečnost této osoby - otce, tj. táty. Proč potom tedy používat tuhle "dětskou" formu označení otce pro více lidí? Vždyť se tím obratem ta jedinečnost úplně stírá...
Cítí to ještě někdo podobně? Nebo jsem jediná? (nebo jedna z mála kromě Monty?)

Odpovědět