Re: nechci svěřit tchýni syna - jsem špatná?

tak za sebe musím říct že jsem se naučila spolknout dost věcí co se týče rozdílného pohledu na věc (a není to jen tchýně, ale i moje mamka). Nicméně jsem si JISTÁ že ony by moje děti nebily (a to moje mamka je docela pruďas a nesnáší moc dobře brečení), a že by mi nelhaly. Tchyně se mi omlouvá za každý flek na tričku nebo tak (přitom to říkám pořád že oblečení nakupuju levné a počítám s tím že se může zničit, i když dětem samozřejmě nedovoluju ho ničit jen tak pro legraci). Trošku byly boje s jídlem, kolik čeho, ale to je spíš takové babičkovské rozmazlování, když naskočil klukovi ekzém tak se hned ptaly co smí/nesmí aby mu nedaly něco špatného. Takže v tomhle jim věřím a to že babičky nutně zastrkávají triko až do spoďárků, nutí jim čepici i když je parno, nechávají děti patlat v kdečem v kuchyni i venku, pouštějí jim víc pohádek a dovolí jim víc řádit.... když si je pak samy srovnají/umejou tak mě to nedere a děti mají zážitky.

To co píšeš ty je ale jiný šálek čaje a taky bych se snažila vyhnout tomu aby si s mým dítětem dělal někdo co chce (resp. najust dělal to co nechci já jen proto aby dokázal že to jde....). Jaká je mezi vámi vzdálenost? Jak často se "musíte" vidět?