Re: nechci svěřit tchýni syna - jsem špatná?

Rozárko, taky bych zvážila co všechno jsem ochotná překousnout a so už orpavdu ne. Nosila jsem v šátku jen sama, ostatní měli k dispozici kočár a když malej brečel, brali ho na ruku. Na to aby řval dlouho nikdo neměl nervy, většinou byl do minuty u někoho na ruce. Jen jsem ukázala jak se nosí na tygříka, aby ho nenosili ve svislé poloze.
PLácání přes ručku jsem sama zkoušela, zjistila, že tudy cesta nevede a všem oznámila neplácací výchovu a jaktakž to respektují, obča mu někdo šoupne na zadek (i já), když mi ujedou nervy. Ale je to takové upozornění ne bolest. (doufám, že se zelpším, ale rodinný model "šup jednu na zadek" je ve mně dost zakořeněný).
Na jídlo se mě naštěstí docela ptají, horší jsou prababičky, ty jaksi nechápou proč čokoládku nee a čajíček nee, cukříček nee. Výslevně jsem řekla k pití vodu (malému bylo asi 6 měsíců, byl plně kojen a jen výjimečně měl vodu či čaj k pití) a prababička mu udělala heřmánkový čaj a on mu nechutnal, tak to osladila, že? Ale zase hlídala jen výjimečně, tak jsem to přešla, dělala to z lásky ne kvůli nerespktování.

Ale celkově moc půjčování takhle malých dětí nemám v oblibě. V 90% byl můj syn se mnou, ev. s manželem. Jen opravdu výjimečně mi ho hlídal někdo jiný, když jsme byli oba v práci a to nejčastěji můj táta, ten byl opatrnější a na všechno se ptal i respektoval. Tchyně mi malého hlídala samostatně snad až v roce a půl, a to jí plně důvěřuji, ale nebyla potřeba hlídat, takže jsme se velmi často scházeli na zahradě, kde já se "flákala" a ona se o malého starala, hrála si sním i krmila, já přebalovala, ukládala k spaní. Ale tak nějak jsem prostě byla přítomná.
TAkže si klidně domluvte častější návštěvy a snad se to nějak zklidní. BAbičky jsou pro děti super.