Přetrvávající partnerská krize

Ahoj, už jsem sem psala a vypsala se z několika svých splínů a bolístek. Jenže, jak z toho ven...krize u nás začala někdy kolem nového roku a stále přetrvává. Nyní jsme ve stavu, kdy je to měsíc dobré a pak zase šup zpátky, tam, kde jsme byli předtím. Vždycky řešíme jednu část a pak se k ní zase nějakým svým chováním (špatným pro toho druhého)vrátíme. Stačí maličkost. Místo toho, aby jsme to přešli....tak je to pořád dokolečka. Každý z nás požadoval nějakou změnu na tom druhém. Makám na sobě seč můžu a fakt se moc snažím, ale zároveň mám i pocit, že to tak manžel nevidí...jednou malinko ujedu a už je vše dobré zapomenuto. U mě to je třeba pak to, že je mi zle a poprosím ho o čaj a on mi ho neuvaří, protože přijel vyflusanej z prace. Má toho teď fakt hodně, ale ten čaj by ho nezabil. A pak mi chybí ten pocit lásky...Chce po mě, abych byla pořád v pohodě, brala vše s humorem,nezatěžovala se maličkostma,měla doma uklizeno, respektovala jeho práci, tolerovala to,že teď nemůže být s námi, je unavený atd....protože je to teď to, co on potřebuje.Pak, ale klidne jde parit s kamarady a jde druhý den do práce. Ale, co já? Co moje potřeby a naši malý???Taky byste zvládli žít s člověkem, který je permanentně unavený a když je víkend, tak jen leží u telky, vadí mu, že s ním chcete něco řešit a že chcete, aby byl s rodinou? Chce prostě svůj klid, aby mohl zase vstát a jít do práce.Ano, vím, že nám tím nosí peníze domů a máme, to co máme. Ale, kde je ta mez? Nelze přeci být dokonalou manželkou??!!!Nelze přeci jen dokola dávat aniž byste nic nedostávaly! Jak z toho ven? díky za vaše názory.