Re: Jak se člověk může postavit k podvodu, který se ho dotýká?

Řekla bych mu zaprvé, jak mi vadí samotná podstata toho, co dělá.
Zadruhé, jak moc mi vadí, že se tímto, co dělá, narušuje moje důvěra v něj, protože obecně moc nevěřím tomu, že člověk dlouhodobě porušuje pravidla jen vůči některým a vůči mě by byl čestný... to je iluze.
Zatřetí, že vi vadí být spoluviníkem, protože neoznámení řekněme trestného činu (nevím, co konkrétně je ot za věc a jakou má hodnotu) se stávám spoluviníkem, a že mě nutí buď mlčet, nebo to prostě oznámit.
Za další, že mě mrzí, že se budu muset dívat na to, že ho to jednou dostihne. Nelze se chovat amorálně, krást, a myslet si, že mě to nikdy nedostihne. Vše co do světa vyšlu, se mi vrátí jako bimerang, často tak, jak to nejméně čekám.
Za další bych mu řekla, že na tom jeho "zajištění rodiny" nehodlám participovat. POkud chce mít něco, co je kradené, nechť má, je to jeho volba a že mi to vadí, jsem už jasně sdělila, ale NECHCI plody takovéhoto konání.