Re: co všechno ještě tolerovat kvůli dětem?

Ahoj - radím NEVRACET SE. Vím, že to je těžký, když člověk někoho miluje - a za to se nestyď, láska si nevybírá a srdce se holt nedívá na to, na co mozek, tomu je fuk, že je partnerství neperspektivní, ale někdy je zapotřebí srdce nechat krvácet a poslechnout mozek. Kvůli dětem bych to nedělala - co ony totiž vidí? tatínka, co není nikdy doma, co má průšvihy, co nechodí do práce a mizí pryč na noc a stresovanou, vyřízenou, nervozní maminku, která ze všeho jenom křičí a má pocuhaný nervy. To stejně není pro děti žádnej prima vzor domova, ne? Radši ať chodí s tátou na procházky,pokud za nimi tedy přijde, a mamku vidí v pohodě, usměvavou a vyrůstají v domově bez hádek.
Radím z vlastní zkušenosti - mám podobně staré (resp.malé) děti jako ty a právě se rozcházím s manželem, který mě podvádí (ne poprvé), lže a začíná na mě být zlý, byť to nejsem já, kdo zahýbá. Já jsem na tom jako ty, zamilovaná do něj jako pitomec, s nervama na pochodu, nemůžu unést, že dá přednost nějaké dě**e před námi, ale vycházím z toho, co jsem napsala tobě. On jinej nebude, vždycky se najde nějaká jiná, se kterou bude trávit volnej čas, já jsem stejně s dětma furt sama doma a zařizujeme se jen podle svýho, ani na dovolenou s námi nejel. Já jsem akorát pak stresovaná a křičím, všechno mě vykolejí atd. Takže jsem se rozhodla srdce neposlouchat a radši se zařídit sama tak, abych byla v pohodě a neodnášely to děti. Utěšuju se tím, že sejde z očí, sejde z mysli. Zatím mi to taky moc nejde a brečím a trápím se, ale holka - uděláme dobře! Určitě! Tohle děláme pro děti, i pro sebe, všechno si taky nezasloužíme, ne? Držím palce a snaž se netrápit.