Re: kyčle

Psala jsem hlavně Petrklíč-Lucince,aby se nebála, malá bude v pořádku, prostě jsou tyto děti jiné,díky zážitkům,jaké měly. Malá se hrozně bála rehabilitací,bála se dotyku jiných lidí,pak lidí obecně,dědy,pak psů, kola.... stále nějaké fobie. Ale ted je normální veselá holčička. Já jsem si mateřskou taky vůbec neužila,stále nemoci,bezmoc, strach, stále v nemocnici, psychicky na dně.... partnerské problémy, vlastní zdravotní problémy,záněty, ale nebojte se, jednou to skončí a pak se ta péče o malou vrátí. Píšu i všem ostatním velké povzbuzení (arsiela,Natalí,Ingres). Kdybych mohla vrátit čas,tak bych byla klidnější s dcerkou,trpělivější s manželem,nechala bych víc plynout osud a čas,nějaký důvod to určitě mělo, já jsem stále bojovala proti tomu,stále jsem se bránila,byla jsem ze všeho "na nervy",chtěla jsem zdravou holčičku,ale prostě to tak příroda chtěla.... . Stále jsem četla časopisy a chtěla být jako ostatní. Zjistila jsem,že to takhle nefunguje. Každý jsme jiný. Asi všechno zlé pro něco dobré. Změnila jsem hodnoty, přístup k životu,.... malá je hodně mazlivá (asi jak jsem ji nosila v sádře a stále jsme se mazlily,aby necítila bolest), je napřed v řeči - hodně jsme četly a zpívaly,když měla spiky, je hodně fantazijní, hravá.... A teď je zdravá a já jsem velmi velmi velmi šťastná!! Dokonce nyní začala tancovat. Sice po svém,ale pohyb ji konečně začal bavit!