Re: Ideální partner pro dnešní emancipovanou ženu - gay?

Padla jsi mi tématem do noty. Dneska zrovna trucuji neb se mi zdá, že jsem nedoceněná, nepochválená, nepomazlená, odkázaná sama na sebe, držák rodiny .

Přestěhovali jsme se do nového města a já mám pocit, že tu už 4měsíce trpím. Nemám tu žádnou zpřízněnou duši, manžel si zvykl (a dalo mi to tolik přesvědčování, že mé zajímá, jak se má a co celé dny dělá)mluvit jen o své práci. Mám pocit, že mu vubec nepříjde podstatné, co dělám já. Však ono je to den co den stejné asi, né?! Někam z něj po pár letech, co se za ním vláčím (migrujeme kuli jeho práci)opadl ten vděk, co mi byl vždycky tak protivný. Včera jsem si ještě na umocnění svého žalu pustila "Skalpel, prosím" Jsou tam takové zajímavé manželské rozvahy.

...to jsem si ale vylila srdíčko, co? Takhle´s to ale asi nemyslela, vid?