Re: Ideální partner pro dnešní emancipovanou ženu - gay?

téma bylo myšlené tak, že už jen tady na tom serveru se dnes a denně pláče na muže. Často se sobectví obhajuje tím, že "oni jsou jiní", oni to nemůžou chápat, "je to do nosu netrkne".

Tudíž tady nikdo nemůže popřít, že empatický přístup bychom chtěly skoro všechny, nicméně velká část žen ho nemá.
To samé skutečně stačí číst zdejší příspěvky, velká část žen má muže, co si žijí dost po svém - práce, koníčky, nějaké velké pokecy ve dvou o reálných věcech, trablech nebo nesmrtelnosti chrousta se doma nepěstují.

Já tím chci říct, že vlastně se dneska od mužů čekají vlastnosti, které heterosexuální česká populace moc nemá, ani je v sobě nechce pěstovat. Gayové jsou většinou velice komunikativní, taky jsou zvyklí ve svých vztazích plnit všechny role, tudíž pěstují i tu ženskou stránku, o partnera se zpravidla víc zajímají, než většina běžných heterosexuálních mužů o svou partnerku ve víceletém soužití.

A když naťuknu celosvětové klima, tak mám někdy pocit, že kdyby bylo míň klasického mužského testosteronu, bylo by daleko lépe.
Ono totiž svět už dávno není o tom, že jedinec mužského pohlaví ulovil díky síle a agresivitě mamuta a nakrmil kmen. Dneska je agresivita vysloveně kontraproduktivní a vede svět do háje.

Téma nebylo myšleno, jak tady bylo klasicky zjednodušeně pochopeno: To já mám skvělého empatika a není to gay.

Zkuste se nad tím zamyslet obecně, jaký je průměrný duševní stav mužské populace ve skutečnosti a co přitom je od nich očekáváno. Ženy vcelku splnují aspon u nás to, co se od nich očekává i víc. Chodí do práce, starají se o rodinu, domácnost, čeká se od nich, že se budou vciťovat do potřeb všech kolem.
Splnuje očekávání většina mužů?