Re: Bojíte se jít s manželem do konfliktu?

U nás to bylo kupodivu naopak, i když vlastně logicky, já cholerička (ale snad celkem umírněná), on flegmatik.
Navíc manžel nežil nikdy v úplné rodině, takže ani nikdy neviděl vztah zblízka, u nás naopak moji rodiče se do konfliktu opravdu jít "nebojí" .
On se svou povahou považoval projevy emocí za nedostatečné ovládání a bral si ty negativnější velmi osobně, přestože jsme se vlastně hádali velmi málo, snažila jsem se taky ovládat, tak někdy to přece jen bouchlo a jak jinak, pak už kvůli naprosté hlouposti. Svoje pocity a křivdy si střádal, já nakonec vlastně taky...
Do vztahu přišel s tím, že věci mají jít přirozeně a z dětství i s pocitem, že lidé se mohou ve svých rolích zastupovat, o nějaké práci na vztahu nikdy neslyšel. Čím víc se uzavíral do sebe, tím hůř jsem se cítila.
Pak došlo ke krizi, po které následoval strach z toho, že přijdeme o naši rodinu, na které nám oběma záleží a věci vypluly na povrch, oba jsme s úžasem zjišťovali, jak lidi co vedle žijou tolik let si můžou spoustu věcí tak odlišně vysvětlovat.
Člověk si pak říká, že do konfrontace měl jít dřív, ale my jsme neprožívali nic tak vyostřeného co tu holky píšou, až tak jsme se nehádali, že mu na nás záleží bylo znát, chybělo mu totéž co mně, ale nedal to pořádně najevo.
Je to furt dokola, komunikace, komunikace a zase komunikace, u nás taky ověřeno .