Jak se zbavit výčitek vůči dítěti po rozchodu s partnerem a jak si zvyknout na dny, kdy je dítko u tatínka?

Před půl rokem jsem odešla od manžela. Odstěhovala jsem se s naší 4letou dcerou. Toho, že jsem od manžela odešla nelituji vůbec,ale s čím se nedokážu srovnat je to, že jsem dcerce vzala rodinu. Ona má s tatínkem hezký vztah, mají se rádi a já mám prostě stále před očima, že jsem jí vzala tátu a strach, že mi to jednou bude vyčítat. Trvalo dlouho než jsem odešla právě kvůli malé,ale pak se vše hodně vyhrotilo a já veděla, že odchod je pro mě to nejlepší co mohu udělat, ale stejně tak jsem přesvědčená, že pro naši dceru je to to nejhorší co jsem mohla jí udělat. Je vůbec možné se toho pocitu zbavit? Také mám strašný problém, když je dcerka u tatínka. Děláme oba na směny a jsme v práci celý den, takže dcerku má ten kdo má zrovna volno. Když jsem 3 dny v práci, tak dceru ty 3 dny vůbec nevidím...ono to sice nebylo jiné dokud jsme bydleli pohromadě. Chodím do práce na 9 a vrácím se po 23 hod, takže jsem jí stejně viděla jen jak spinká,dala jí pusenku a šla také spát,ale byla prostě tam, ve své postýlce. teď se vracím do prázdného bytu a pokaždé si říkám, že je všechno uplně špatně. Já se nechci vrátit ke svému manželovi a zároveň nezvládám tu situaci jaká je. Nedokážu se zbavit výčitek vůči dcerce a smířit se s tím, že jí nemám každý den doma. Měla jste některá z Vás také takové pocity, kdy pro Vás nebyla přijatelná ani jedna varianta...tj žít s otcem dítěte nebo nebýt ale muset se smířit s tím, že je dítko u něj. A co výčitky vůči dítěty měly jste? Omlouvám se je to dlouhé,ale jserm toho plná, trápí mě to a ráda si počtu i jiné zkušenosti. Děkuji