Re: Jak se zbavit výčitek vůči dítěti po rozchodu s partnerem a jak si zvyknout na dny kdy je dítko u tatínka

Štířice jednoduchý to není a tohle všechno uhladí až čas. Měla jsem to taky tak, rozešli jsme se, když bylo dceři necelcý 5 le, dneska je dospělá, takže vím, o čem píšu. Ono už to nebolí, ale to víš, že to zůstane v člověku. Takové to, coby kdyby ... jenže to stejně nikdy nevíš. CO mě mrzelo ( a mrzí) , že dcera nikdy nezažila takovéto - obrazně - máma s tátou se společně jdou podívat na koncert, jak umím hrát na flétnu ... jak mi to sluší v tanečních ... jak odjíždím ny lyže ... prostě nezažila takové to společné, rodinné. Samo taky nebylo dřív tolik peněz, co by bylo, kdyby táta s mámou sypali na jednu hromadu, já jí to ještě navíc zpestřila mým druhým vztahem ( ze kterého má tedy ale super bráchu) , takže jsem řešila i to, jak by měl/neměl být nový vztah , nakonec tedy nevyšel, ale to je jiná kapitola ... prostě pokud nebudeš chtít jednou zůastat sama tak i tohle se přidá ...
z mého pohledu jsem dopadla dobře, nikdy jsem totiž nelitovala, že jsem odešla, pokud bych zůstala s manželem, tak bych ve finále stejně odešla později, až by byla dcera velká, takže jsem si ušetřila x let přežívání v nefunkčním vztahu a mohla jsem se postavit na vlastní nohy. Dcera z toho vyšla nakonec snad taky posílená, je velmi samostatná a šikovná, že nemá dva rodiče, kteří by jí společně podporovali je sice pravda, ale má alespoň dva rodiče, kteří ji podporují každý podle svých možností, spolu máme moc hezký vztah, s otcem má vztah slušný , není to asi to, co by si člověk představoval, ale zaplať PB za to.

Ono to může zvenčí vypadat sobecky, když se rozejdou lidi, kteří mají malé děti a nemají nějaké velké viditelné starosti, ale ono kdo v takovém vztahu nežil, ať nesoudí.