Uražený manžel - nepopřáli jsme mu k narozeninám

Už den přemýšlím, co se stalo...
Včera mi bylo vytčeno, že jsme mu ani NEPOPŘÁLI K NAROZENINÁM (-já a 2 naše děti). Byla to reakce na mou výtku, že už to mezi námi nejiskří, že se na vztahu žena - muž nesnaží... (jako živitel rodiny a táta je úúúžasný!)

Je to už pár týdnů, všechno si nepamatuji...jen vím, že jsem čekala do půlnoci a sex.jej obšťastnila se slovy - dobrou noc, všechno nejlepší. Ještě jsme si povídali, v kolik se narodil, kdo se narozen ve stejný den...atd atd. Ten narozeninový den jsme měli jet na chalupu. Kvůli práci to odložil už o den, pak dopoledne, pak se dostavil odpoledne, já balila, chystala a udržovala děti čilé, aby usnuly až v autě několik hodin... a na chalupu jsme se dostali před půlnocí. Přesto jsme si ťukli na jeho zdraví. Obě víkendové dopoledne trávil s jeho rodiči. Oba víkendové obědy byly na jeho přání. V neděli jsme mu zpívali s jeho rodiči Živijóó. S mými rodiči se mu pouštěl malý (stolní) ohňostroj, oni mu přáli, zpívalo se.
Byl to dlouhý, hektický víkend, který jsme si ale oba pochvalovali.
Dostal ode mně košili, která se mu nelíbí, tudíž ji nenosí.

Ačkoliv jsme obštrukcí ohledně narozenin udělali hodně, opravdu jsme mu ruku nestiskli. Hodlám se mu omluvit, nebylo to záměrné, prostě jsem to zasklila.

Vadilo by vám to? Byli byste uražené nebo smutné? Je to tak důležité nebo to byla obrana proti řešení většího problému? Ufff.

Omlouvám se za mega slohovku, muselo to ven.