Re: Vánoce rok po rozvodu a malý syn

Monty,

když odešel můj exmanžel, měla mladší dcera 4 roky a opravdu minimálně do těch šesti to v ní znělo, že by se táta měl vrátit. Paradoxně si myslím, že právě proto, že jsme se k sobě chovali v klidu, mluvili o sobě dobře, sešli se na nějakých akcích (koncerty, divadlo, ve kterém děti hrály) a před rozchodem neproběhly žádné velké hádky ani studená domácnost ve stylu, že spolu nemluvíme, tak si obzvlášť mladší dítě myslelo, že se mezi námi vlastně nic nestalo a dá se to vrátit zpátky. Takže mi třeba po téměř dvou letech radostně hlásila, že se tatínek s novou partnerkou pohádali a že se teda tatínek může nastěhovat zpátky k nám. A opravdu si to moc přála, i když Vánoce neobrečela, hlavně proto (IMHO), že my opravdu pořádáme velké rodinné Vánoce (všichni single, vdovy a vdovci z bližší rodiny se scházejí
u nás) a nebyl čas a prostor příliš si uvědomovat, že táta s námi není.

Podle mě je to kombinace právě věku dítěte, kdy je už dost velké na to, aby si uvědomovalo, jak by svou rodinu chtělo mít a jak je to "správně", a přitom ještě malé na to, aby rozumově zpracovalo fakt, že to prostě už nepůjde, a dokázalo tím "překrýt" ty emoce a hodit je za hlavu...

A to je taky důvod, proč si myslím, že by si rozešlí rodiče neměli moc hrát na rodinu, protože podle mě to v dětech (v tomhle věku určitě) podporuje tu touhu mít je zase všechny dohromady, a snaží se o to přičinit. Z mého hlediska je třeba nemluvit o druhém rodiči špatně, vyslechnout s kladnými komentáři, když dítěti udělá druhý rodič něčím radost, ale nesnažit se tvářit, že těm dospělým je spolu vlastně dobře.