Re: No...

No, to je ten problém :Op

„zakomplexovanost“ a „labilita“ ještě nemusí být psychická porucha. A ani pak nelze nějak obecně říci, zda se chovat či nechovat „shovívavě“. I ten zakomplexovaný a labilní člověk může mít své důvody a hnusně se chová jenom proto, že neví, jak z toho ven... znám jeden takový konkrétní případ (i když tam byla dost možná i ta duševní porucha - bohužel se to včas nezjistilo) - měl jsem kdysi dělat něco pro firmu svého kamaráda. Tak tam došel, a tam seděl hrozně nesnesitelný chlap, se kterým jsme si okamžitě nesedli, takže z práce sešlo. Já jsem tehdy kamarádovi referoval, že zaměstnává pěkného "kokota". Po čase mi kamarád povídá, museli musel chlapovi dát padáka, protože začal chlastat... a za půl roku mi povídá, že chlap spáchal sebevraždu...

Můj první příspěvek zde ovšem mířil spíš na to, co to znamená mít „partu“. Zda to znamená, že se scházíme jenom proto, že se nám spolu dobře kecá a pije, a jakmile někdo přestane být v tomto ohledu kompatibilní, je pomalu ale jistě vyobcován, nebo zda to znamená, že nás k sobě pojí určité citové vazby, takže, když vidíme, že někdo má problém, pokusíme se mu pomoci.

Jinak ani duševně chorý člověk si kolikrát ohledy nezaslouží, pokud se odmítá léčit (zde je ovšem opět další ale - a sice, zda to odmítá proto, že je kokot, nebo zda mu to nedovoluje jeho stav - což nás zase odkazuje na jinou diskuzi zde, kde se řešila otázka umístění člověk do psychiatrické léčebny proti jeho vůli...)