Udělali jste někdy něco i proti vůli partnera?

A litovaly/i jste toho, popř. mělo to vliv na vztah?
Nedávno jsem zakládala diskuzi, že hledám plemeno psa do rodiny, protože našeho nynějšího psa asi budeme nechat uspat. Manžel se mnou vybíral plemeno, diskutovali jsme o tom, jestli fenu nebo psa, hledali jsme chovnou stanici. Druhý den se tchán rozhodl, že nechá psovi udělat kontrastní rentgen a zaplatí i operaci (nevím, proč tak najednou změnil názor, ale to je jedno). Jenomže zároveň otočil i manžel a žádného psa nechce. To, že já o vlastního psa stojím, je mu jedno. Řekl, že když si psa zaplatím a dovezu, ať si ho pořídím. I tak jsem se naštvala a milého psa "objednala", bohužel už bylo zamluvené i poslední štěně. Našla jsem jinou stanici, se stejnou dojezdovou vzdáleností, štěně za stejné peníze, jen jinou rasu. A teď váhám. Mám ho koupit i když vím, že ho manžel prostě nechce? Riskovat, že bude hodně, opravdu hodně naštvaný (nemluvě o reakci tchána a tchýně)? Nebo opět respektovat přání manžela a na štěně zapomenout? Byly/i jste v podobné situaci? Jak byste se rozhodly/i?