Re: Udělaly/i jste někdy něco i proti vůli partnera?

Vlastní zkušenost nemám, my se na takových věcech shodujeme vždycky 100%, máme hodně stejné názory.

Když ještě bydlela s našima, měli jsme jezevčici od mých 5 let, odešla když mi bylo 20. Všichni z toho byli dost hotoví, po takové době je to zkrátka člen rodiny, ať chceš nebo ne.

Nejvíc to ale kupodivu sebralo tátu a ten prohlásil, že psa už nikdy. Máma s mou mladší sestrou to na něj zkoušely asi rok, ale bez výsledku. Pak ségra od kámošky sehnala štěně kokra z chovné stanice (kamarádky rodiče měli chovný pár).

S mámou se domluvily, pro štěně si jely a tátovi neřekly nic. Pejsana přivezly domů a udělaly mu pelech v kuchyni. Táta přišel z práce, ničeho si nevšiml. Šel do lednice a když se od ní otočil, u nohou mu stálo malé rozcapené štěně kokršpaněla. Táta zkoprněl, pak ho vzal do náruče a zeptal se, jak se jmenuje.

Od té chvíle to je jeho největší mazel A nikdy jim neřekl a nevyčetl ani slovo, že se ho nejdřív nezeptaly.

Nevím, jestli ti tohle může pomoci, jen jsem tím chtěla naznačit, že lidé často tváří v tvář nové situaci velmi
rychle změní svůj názor.

Nicméně, já bych to asi nebyla schopná udělat, spíš třeba bych manžela přemluvila, aby se jel se mnou do stanice podívat nebo tak něco.