Re: Čekáme zase kluka

Ahoj, tak jsme na tom asi podobně. První miminko vymodlené po 2 letech - klučina. O tom, že to bude mužský jsem byla přesvědčená od prvopočátku. Druhé mimi - po roku a clostilbegytu, od začátku jsem výhradně "myslela " na holčičku. Vždycky jsem si přála holku jednu nebo dvě , s variantou chlapečka jsem ve svých snech nikdy nepočítala. S prvním jsem se srovnala hravě. Po narození jsem bojovala - byli jsme dvě holky, tudíž jsem pořád doma slyšela "vy jste si hráli s kapesníčkama a nic jste nepotřebovali" atd. KOlikrát jsem to od své maminky a sestry obrečela, když lezl po stromě, skákal ze 4.schodku, vše rozbil(myšleno rozmontoval, chtěl tomu přijít na kloub). Vnitřně i navenek jsem s tím hrozně bojovala,že je to kluk. Nemluvil dlouho, chodil později, nechtěl zpívat ani tancovat a po nástupu do mš, jakokdyž se probudí nový človíček - tančí, zpívá, směje se.
Nyní jsem otěhotněla po druhé, od prvopočátku jsem doufala a snila si, že to bude vytoužená holčička, že to přeci jednou přijít musí. Prostě jsem se rozhodla, že si ji "vymodlím a vysním " - alespon do 20tt , než se to dovím na ultz. Dnes jsem 13tt - nečekaně se pan dr. zeptal, zda chceme vědět pohlaví - zase kluk. Takový dárek na Vánoce jsem fakt nečekala. Vím, že už je zázrak, že je zatím zdravý, ale pláč a slzy zadržet nemůžu. Doufám,že se s tím srovnám. Jen si říkám - proč ? (když nám teď doma delší dobu nic nevychází)........