Re: Obecně o manželství - co je "správné", zachraňovat nebo rozvádět?

Breb, paradoxně ten pocit viny vypěstoval agresor a pěstoval jako kytičku - usilovně, dlouhodbě a se vší péčí. To by bylo, aby nerostla.
Není chybou to, že někdo není tak ostře vnímavý vůči prvním, naprosto nenápadným a zdánlivě neškodným projevům agresora a prošvihnout ten první moment úplně stačí k tomu, aby se takto patologický vztah plně rozvinul.
Jenomže zatímco agresor je patologie sama o sobě, patologický vztah paradoxně nevytvářejí dva patologičtí jedinci, ale jen jeden z nich - agresor.

Jistěže je třeba pracovat na tom, co špatného se děje s ososvbností oběti, ale ty chyby v ososbnosti způsobil agresor, to není podstata. Někdy ano, ale zdaleka ne vždy.

Často je to právě o tom prvopočátky, kdy se nepodaří zbraně vyrazit z ruky včas, nebo je dokonce použít opačným směrem. Obecně člověk totiž není nastaven na to, být ve střehu v situaci, kdy miluje. Já třeba jo, takže takový projev ve mně okamžitě spustí kontrolku, alarm a tvrdě ho kontruju. To je ale taky častečně daná a následně rozvíjená schopnost, ne každý ji má danou a jen velmi málo lidí ji cíleně cvičí, protože obecně nebezpečí nepředpokládáme.