4letý syn nechce vůbec jíst

dobrý večer, asi jako každá mamina s tímhle problémem u jídla mám nervy na pochodu a je těžké to vždycky vydržet, už mi utekly nervy tolikrát,ale dneska už jsem ho poslala spát hladem a jídlo mu sebrala. Řval,sliboval,prsil,že má hlad a že bude jest,ale už jsem si řekla,že mu šaška dělat nebudu a vydržela jsem stát na svém a poslala ho hladem spát a kupodivu usnul,ale bojím se,že se bude budit hladem a já si nemůžu dovolit probdít noc jak naschvál.
Máme problém co se narodil s jídlem,už u kojení usínal,prso měljak dudlík,když sem ho odložila od prsa,spustil řev a když jsem ho přiložila dvakrát cucl a zas spal,to bylo období,co to dalo práce a trpělivosti,než se to vycvičilo,ale nikdy to nebylo ono a stejně tak příkrmy.
Teď už chodí i do školky a místo aby měl v ostatních dětech motivaci a jedl s nimi,nejí ani ve školce,někdy se jim zadaří,že něco sní,někdy je překvapí a opravdu se nají,ale většinou je to slabé a hlavně jí ze všech dětí nejdýl,dneska už i oběd ve školce vyzvracel.
Doma s ním mám problém u jídla každý den u každého jídla,jak snídaně,svačiny,tak oběd i večeře, už jsem zkusila vysadit dopolední svačinu,aby jedl oběd,ale marně,tak dřív vstávat,aby se nasnídal dřív a měl hlad na oběd,nakonec jsme zrušili i odpolední svačinu,ale všechno marně,,je jak velbloud,stačí mu jednou kousnout do chleba a žvejchat to půl hodiny a to ještě s opakovaným připomínáním, : kousej, polkni . . . a pak nemusí jíst celý den i dva, z každýho jídla se mu chce zvracet, nebo si musí odpočnout nebo chytá lelky všude možně,už ze stolu sklízím všechno co by ho rozptylovalo, zkoušeli jsme jíst celá rodina pohromadě,nezabralo,tak sám,taky nezabralo,tak s pohádkou (to zabralo jedině,když jsem ho krmila kaší,kterou pak buď nedojedl,že se mu chce zvracet,nebo ji vyzvracel),ale sám si lžíci do pusy přede mnou nepodá. Kdybych mu dala suchý chleba nebo rohlík,nebo mu to namazala i třeba zlatem,taky to nesní, vezme to jen proto,že mu to připomínám,ale loudá se a nejí,kousne a drží v puse a zastaví se mu rozum a mě tečou nervy. Tak je to s jídlem co je na světě a já už mám dojem,že můj pohár trpělivosti pomale ale jistě přetéká a sem bezradná,nevím, jak už na něj,přece ho nemůžu nechat hladem,nestarat se,ale co mu dát jíst,a jak ho přesvědčit aby jedl?????

Zajímavý je,že když ho má na starosti babička občas,tak s ní oběd kupodivu ve většině případů sní a dokonce i sám nabírá lžící,ale se mnou ne, příjde mi,že mi to dělá schválně,jak nějakej malej tyran,zkouší moji trpělivost a ví,že holt maminka ho nechce nechat hladem,tak se mnou pěkně cvičí. Doma mi žádná z našich zkušených matek a babiček rádkyň neumí poradit,prý sem dobrá matka,dobře se starám,ale já mám pocit,že v tomhle sem úplně selhala anevím jak z toho ven,aby se naučil jídlo kousat a polknout a nedržet to v puse,jak kdyby měl zašitej krk až do žaludku.
Můžete se se mnou podělit o vaše názory co s takovým děckem? je bledej jak vyblitý zelí,ale energie má,že by ji mohl rozdávat,ale kruhy pod očima a červený víčka
Tak jsem se vypsala,ulevila si trochu . . .