Re: 4leťák nechce vůbec jíst

Moni, moc tě chápu a soucítím, snad tě kapku utěší, že v tom nejsi sama.
S tím - kousej, polkni.. jako bych to psala já sama, když bylo synkovi tolik, co tvému a méně...
Co se počtu jídel týče - 5 za den nedal snad nikdy- po obědě doma (kdy se nají) má běžně pauzu i 5-6 hodin a to mu nabízím, nechce, prý nemá hlad. Dá si max. syrovou zeleninu....

Mám doma prostě něco podobného, jako ty, i když teď je to mnohem lepší - s věkem se to u nás zlepšilo. Velký zlom byl mezi 5-6-ti lety...to se vyloženě rozežral (to co je ochoten snís s ní v dostatečném množství, ne jen pár lžiček/soust)

Můj synek byl od malička velmi velmi nežravý a v jídle velmi konzervativní - už jsem to sem párkrát psala.
To je dítě, kterému třeba nechutnají hranolky, nepije sladké šťávy, limonády nedá ani omylem, to samé čaj, nedej bože sladký... v podstatě pije čistou vodu, a to i ve školce, nejí sladké dorty, zákusky, nedá ani neochutná sladkosti, které nezná. Ve školce často nejedl vůbec, 2 roky byl mnoho dní jen o 2 krajíčkách suchého chleba a vodě. Oběd nechtěl jíst, tak ho nenutili. Nejí žádné pomazánky, nesnese namazané pečivo, ani ovocné jogurty atp. Od 5-ti let má migrény a tehdy už jsem to nevydržela a domluvila se s pí učkou, že mu budu dávat do školky vždycky nějaké svačinky které jí(bublaninu, křehké kukuřičné chlebíčky, polystyrény, bábovku) tak, aby celý den nehladověl, případě, když budou mít k jídlu knedlíky (které nejí), tak mu přinesu z dovoma uvařené těstoviny. Ze strany pí učky byl nejprve velký odpor, nicméně jsem jí snad už dokázala vysvětlit, že za to fakt nemůžu a že není řešení, že synek bude od rána do pozdního odpoledne o hladu (chodím do práce a dřív jak v 5 odpoledne se domů dostaneme velmi výjimečně). Od 5-ti let má navíc migrény a máme tedy od cca 5 a 3/4roku papír na to, synek nesmí hladovět a musí dodržovat zdravý stravovací režim - což se tedy ne vždy podaří díky tomu, že on to jídlo fak neřeší a já nad ním v MŠ nemám kontrolu.

To zvracení má občas taky - je to proto, že když mi přijde, že opravdu málo jedl a já po něm chci, aby snědl alespoň ještě 1 lžíci...většinou jí sní a dobrý, tak 4x se mi stalo, že to bylo prostě už přes čáru...

Tím, jak je konzervativní a nechce ochutnávat, je tedy logicky jeho jídelníček velmi úzký. Nicméně pořád se nám pomaličku daří ho rozšiřovat. Je to ale velice náhodné a nevyzpytatelné spíš záleží na jeho náladě.

Nicméně v podstatě už mu nenutím nic, co vím, že nedá - zelí, knedlíky jako přílohu, teplou zeleninu (když tu syrovou by nejraději jedl po vagonech). Nicméně pokud vím, že jídlo jí, domluvíme se že ho bude mít k jídlu, já mu ho připravím, tak prostě chci, aby ho snědl, žádné vymýšlení nepodporuji.
Ano,hodněkrát máme my s manželem něco jiného a on "to svoje" ale tohle už neřeším, to bych nedělala nic jiného. Jídlo, které jí, vařím ve větším množství, jednotlivé porce zamrazím a když je potřeba, vytáhnu.
Nehledě na to, že když ho nechám "vyhladovět" tak se mu smrskne žaludek, že rozjídat ho potom dá daleko víc práce. On se hladem nerozjí, naopak...

Nejhorší je to vždycky po nemocech, to přestává jíst téměř úpně a pak se rozjídá na své obvyklé množství i 14 dní. To teď aktuálně řeším, protože měl předchozích 14 dní doma s laryngitidou a u přímě - je to děs, to množství...

Samozřejmě že na něj zkouším i kulišárny typu - Ne, to nechci jíst - Jé, ale tohle jsi měl moc rád, když jsi byl maličký, tak jsem to uvařila, už jsme to moc dlouho neměli... občas to funguje, občas ne.
Více méně mi jde o to, aby to alespoň ochutnal, což se ne vždy podaří...
Nebo se snažím, aby jídla (omáčky) vypadaly - používám sladkou červenou papriku, když potřebuju zamaskovat třeba rozmixovanou zeleninu..

Držím ti palce a přeju pevné nervy!! je to hrůza, tohle řešit, viď...