Naučila jsem manžela pomáhat mi v domácnosti

Pro všechny, které trápí a tíží to, že jejich drahá polovička doma nehne ani prstem... také patřím k chronickým stěžovatelkám. S ukončením mojí VŠ se to zhoršilo, s příchodem dítěte více a s nástupem (i když zatím částečným při RD) do práce ještě více. Tak jsem se snažila a bojovala. Pro ilustraci. Máme dům o 140m2 a k tomu skoro 1000m2 zahradu. Nejdřív jsem to zkoušela přes připomínání - vždy následovala výmluva proč to nestihl nebo nemohl udělat. Pak jsem to zkusila (spíš to teda přišlo samo aniž bych chtěla) přes to naštvat se a vynadat mu. Také nic. No tak mu prostě poroučím, opravdu důrazně, uděláš ..... Sám od sebe nikdy neudělá nic a v týdnu, kdy chodí do práce nic nevyžaduji (radši, ještě tak dobře na tom zase nejsem). Ale vždy o víkendu ráno mu dám několik úkolů s odůvodněním proč je nestihnu udělat já. Samo, že frfňá, ale světe div se večer jsou. Musím to teda kontrolovat a zadávat pouze úkoly, které zvládne, případně poradit s postupem, ale snad to časem vylepším. Příklad dnes: vyluxovat, převléknout peřiny, umýt auto (komplet). Peřiny se cukal, že to můžu při vaření, ale uhádala jsem to a pomohla mu v tom, že jsem je vyprala a usušila on teda jen svékal a oblékal. Auto oponoval, že zasvinila jsem ho hlavně já na to jsem mu odpověděla, že zasvinila ho hlavně "NAŠE" dcera. Přes den jsem párkrát zkontrolovala jak je na tom. Já jsem dopo strávila v kuchyni u plotny a celé odpoledne pracuji na rigorozní práci tak nemohl říct nic. Vždy to musím udělat tak, že jsem hrozně zaneprázdněná. Nevím jestli někdy dojdem to fáze, že já místo něj budu ležet v neděli u Moravce a on kolem mě vytírat. Celé to tady dávám jen pro ilustraci (návod) a jako sebechválu že se mi to aspoň trochu daří. Tak se třeba inspirujete. Přeji hezký sobotní večer