Re: Naučila jsem manžela mi pomáhat v domácnosti

Píšu výše, v reakci na JaninuH.
Ale teď jsem si najednou vybavila příběh jedné mé kamarádky. Její manžel taky pochází z rodiny, kde všechno dělaly ženský - máma a sestra. On a tatínek nic. Kamarádka byla zvyklá stejně jako já, že naši tátové se na chodu domácnosti podíleli, takže milému svému už v dobách pouhého chození čas od času opakovala, že až spolu začnou bydlet, budou se o práci dělit. A když na to došlo, ještě před svatbou a dítětem, chlap se prostě zapojil a dneska po deseti letech to je spíš on, kdo opečovává domácnost než kamarádka (ta zase opečovává hodně nemocnou maminku).
Takže - ono to nemusí být nezbytně o tom, jaký model měl mladý pán ve své původní rodině. Je to podle mne hodně o tom, jak si to společné žití hned na počátku oba dva nastaví, je to o té sociální inteligenci. Pokud mi partner smysluplně vysvětlí, že něco prostě nejde takovým a takovým způsobem, že je potřeba, aby to bylo tak a tak - tak na to přistoupím. Protože mu naslouchám, protože dokážů vycítit, co je pro něj důležité, protože ho mám ráda. To, že si způsob společného fungování nastaví "oba dva" to zdůrazňuji. Fakt je, že já bych si asi nepořizovala domácnost a dítě s chlapem, který se nechá obskakovat v těch základních věcech a nehne prstem. Prostě bych si vybrala jiného. A tak v podstatě nejsem schopna porozumět tomu, proč si někdo s takovým člověkem tu rodinu pořídí - a potom je z toho vyřízený a řeší to například Janďulkou popsaným způsobem.