Dneska jsem byla na plk s kamarádkou. Je stejně stará, má zhruba stejně starého syna. Osud jako já - rozvedená. Má už rok přítele, přemýšlí, že se přistěhuje k němu do domu. No a o co mi jde.
Říkala, že svého přítele má ráda, na rozdíl od jejího bývalého pracuje, stará se sám o sebe už několik let, pečuje o dům, stará se o své děti, když je má o víkendech a dovolených a podobně. Jenže. Nemá prý ho ráda, resp. má, ale není to taková ta LÁSKA. Váží si ho, je empatický, rozumí si s jejím synem, obdivuje ho za jeho vztah k jeho dětem, je hodný, nemají žádné konflikty, na všem se dokážou dohodnout - prostě podle mě celkem ideální. Jenže prý tam chybí určité napětí (z její strany), erotická přitažlivost - nazvěme to jak chceme. Říkala, že nikdy nebyla extra sexuálně náruživá, ale na druhé straně jí nečiní problém se s ním milovat, užívá si to (v rámci možností).
No. A tak jsme nedospěly k tomu, je-li důležitější to, že jim to s partnerem klape po všech stránkách nebo je-li možné najít někoho, u koho to prostě zazáří.
Já osobně si myslím, že to, co v něm má, je v dnešní době docela důležité, aby se chlap dokázal postarat o rodinu, byl v jakékoliv životní situaci oporou, abych si s ním mohla povídat o všem, od politiky až po vtipy a ona se bojí, že tohle všechno je málo.
Jo a on ji prý má moc rád. Aspoň tak to říká. A jeho děti si s ní taky rozumí.
Co si myslíte, že je v životě a soužití dvou lidí důležitější? (v pátek jdeme znovu na kafe, tak ať jsem trošku chytřejší

)